Loučení maturantů

Každý rok je to stejné. Loučíte se s dětmi, které čtyři roky vídáte. Snažíte se je vzdělávat, vychovávat a směrovat k nějakému cíli. Tím nejbližším cílem je pro ně maturita.

I když v průběhu studia se s nimi zlobíte, často se Vám nechce „trápit“ se s jejich nezlomnou vůlí se nic nenaučit, nechce se Vám poslouchat výmluvy, proč to nejde, proč zase nemá úkol….

Když pak odcházejí, na mysl Vám vytane spousta otázek, zda jste udělali vše, co je třeba, jestli jste jim šli správným příkladem. Zda by nebylo lepší postupovat jiným způsobem a mnoho a mnoho dalšího.

Za sebe mohu říci, že se vždy snažím postupovat podle svého svědomí, aby děti viděli, co je správné, jak by se měli chovat a jakým způsobem by se měli stavět k problémům….. Samozřejmě, že jsme jenom lidé, a ne vše uděláme dobře a jsem ráda, že stejně jako je každý žák jiný je i každý kantor jiný.  Myslím si, že je důležité vidět rozmanitost charakterů a postojů nejenom pro kantora, ale především pro žáka, aby si mohl udělat obrázek o tom, co je správné a jakou cestou chce jít. Protože vychováváme svobodné lidi s možností volby.

Ve chvíli, kdy se obléknou do slavnostního, jako by dospěli. Stanou se z nich muži a ženy a nám nezbyde nic jiného, než je nechat kráčet svou cestou. Jediné, co můžeme, je říci na shledanou a se slzou v oku popřát hodně štěstí na jejich cestě životem……